girl, grunge, and blue image bw, sea, and gif image mountains, road, and travel image 2016, new year, and gif image

Píšu dopis někomu, kdo se už nevrátí

30. january 2015 at 13:49 | Mariiis_N |  Ostatní♥
Zase to vypadá jak z nějaké challenge, ale není. Napadlo mě to, když jsem jela autobusem domů ze školy, poslouchala písničky a přemýšlela nad různýma věcma.



Chybíš mi tady. Strašně moc. Jsou to čtyři roky a já si pořád pamatuju, to jak mi mamka oznámila, že jsi v nemocnici. Bylo mi tehdy 10 a už i tak jsem se o tebe hrozně moc bála. Nevěděla jsem, co všechno se může stát a tak nějak jsem věřila, že se z té nemocnice vrátíš v pořádku a doopravdy spolu pojedeme na tu chatu jako jsme měli a pořádně si to tam užijeme, ve velkým stylu, jak jsme to měly ve zvyku.
Když pak, za dva dny později přijel taťka a díval se na mě tak divně, čekala jsem to. A přesně se to stalo. Když mi opatrně řekli, že do tebe ta motorka narazila tak silně, rozbrečela jsem se. Nemuseli dál mluvit. Bylo mě sice jen deset, ale už jsem hodně věcí chápala. Utekla jsem, zavřela jsem se v pokoji a začala jsem nadávat a brečet a všechno.
Byla jsi pro mě jako starší ségra, které jsem mohla vždycky říct cokoli a ačkoli jsme byly od sebe deset let, dobře jsme si rozumněly. Ještě aby ne, když jsme byly sestřenice. Máme spolu strašně moc zážitků a já na ně nikdy nezapomenu. Do teď mám tvoji fotku, když si byla malá.
Čím jsem starší, tím víc bych si přála aby se to nikdy nestalo. Hrozně bych si tě přála tady mít, nemám komu co vyprávět. Nikdo mě nepochopí, tak jak jsi mě chápala ty. Nikdo. Dělaly jsme spolu blbosti a všechno možné. Mám na tebe jenom ty nejlepší vzpomínky, to mi věř. Hodně mi říkají, že jsem ti podobná. Nevím jestli je to dobře, nebo špatně. Asi špatně, protože všem připomínám, že už tu nejsi.
Vím, že ti tenhle dopis nikdy nepřijde, i když bych strašně moc chtěla, aby sis ho někdy přečetla. Znamenala jsi pro mě hodně a i pro mě hodně znamenáš. Do teď jsem se s tím nedokázala smířit a asi se s tím už ani nikdy nesmířím.
Snad se tam nahoře máš dobře a snad se potkáme. Jednou..

Grunge ...
 

3 people judged this article.

Comments

1 simonadostal simonadostal | Email | Web | 30. january 2015 at 13:54 | React

překrásně napsaný článek

2 Charlotte Charlotte | Web | 30. january 2015 at 13:59 | React

Krásný, parádní!!

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 30. january 2015 at 17:48 | React

Jak koukám, tak nejsem jediná, koho při jízdě autobusem se sluchátky v uších napadají nápady :)
Málem mě ten dopis rozbrečel. Vzpomněla jsem si totiž, když můj švagr byl v nemocnici. S játry a přitom nebyl silný kuřák a vůbec nepil alkohol. Ale prostě mu oznámili, že měl rakovinu. Byl dost nepříjemný, ale přesto strašně šikovný a chytrý. Byly ze ségrou spolu 20 let, což je opravdu dlouhá doba. A pustili ho domů, že vypadal na tom dobře. A hned druhý den ho odvezli a další den mi máma přišla se slzami v očích oznámit, že zemřel. Brečela jsem šíleně moc. Je to 2 roky zpátky, ale prostě i tak stále chybí. Ségra z toho byla dlouho špatná. A v podstatě mě zemřít přítel s kterým bych byla tak dlouho, tak to nezvládnu, tak jako ona. Zešílela bych. Když po rozchodu jsem se trápila 6 měsíců, a přitom ten kluk byl blbec, s kterým jsem byla rok... tak nechci fakt vědět, jak by to dopadlo kdybych s někým byla celý život.
Tvá sestřenice na tebe kouká z nebe a říká si, že lepší sestřenici nikdo nemá. Je na tebe hrdá. A kdyby měla možnost si tento dopis přečíst, tak by měla z tebe ohromnou radost :( :)

4 Monii. Monii. | Web | 30. january 2015 at 17:59 | React

Skoro jsi mě rozbrečela. A to se často nestává. Napsala jsi to hrozne hezky. Pamatuju si to, několikrát jsi o tom už psala. Je mi to vážně strašně lito. Vím, jaké to je ztratit někoho blízkého, mít na něj úžasné vzpomínky.  A vědět, že už ho nikdy nebudeme moct vidět, nikdy už nebudeme mít další úžasný zážitky.
je to hrozný....

5 Denisa Denisa | Web | 30. january 2015 at 19:05 | React

Jojo, to už mi jedna slečna psala a pokud se to neaktualizuje automaticky, tak já určitě nic aktualizovat nebudu :-)...:-D, jáá určitě taky časem na tu 5 nebo rovnou 6 přejdu, ale momentálně si s tímhle vystačím :-)

6 Sandra Sandra | 30. january 2015 at 19:33 | React

normálne,skoro som sa rozplakala:(
úplne krásne si to napísala<3
neviem aký to je pocit,keď prídeš o niekoho blízkeho,pretže som to (zatiaľ) nezažila,no viem že raz to zažijem a nebude to nič pekné..
krásne si to naozaj napísala<3
ale nebuď smutná,hlavu hore.:)
určte si ten dotyčný praje,aby si nebola smutná!<3:)

7 Kristeen Kristeen | Web | 30. january 2015 at 19:53 | React

Krásne :) Naozaj úžasné

8 Tez Tez | Web | 30. january 2015 at 19:58 | React

Skoro jsem se rozbrečela. Je mi to líto. Mně umřel děda, když jsem chodila do druhé třídy, jinak nikdo... Vlastně ještě prababička, ale tu jsem tak dobře neznala.

Děda byl pro mě jako druhý táta. Trávila jsem s ním celá odpoledne a vždycky jsme spolu něco vyráběli. Občas jsme hráli vláček na počítači, nebo mě nechal udělat poslední tah v kartách, abych viděla ten ohňostroj, který se objeví, když hru úspěšně dohraješ. Ale nejčastěji si stejně vzpomínám na to, jak jsme spolu vyráběli... Vždycky jsem se pro něco nadchla a hned jsem to potřebovala mít. Mamka mi ale taky nekoupila každou kravinu, na kterou jsem přišla, takže mi děda vždycky vyrobil nějakou náhradu. Třeba z kelímků od jogurtů jsem s ním vyráběla boudičky pro miniaturní plastové psíky.

Teď jsem si vzpomněla, jak jsem jednou viděla reklamu na nějakou panenku, která vypadala jako víla. Líbila se mi tak strašně moc, že mě děda naložil do auta a jeli jsme do města do hračkářství. Jenže tam ji nemělí, tak mi koupil jinou. Zkrátka pro mě dělal prvni poslední a mrzí mě, že už tu není.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala o sobě, ale já prostě musela. Jak jsem si přečetla tvůj článek, vzpomněla jsem si na dědu a muselo to ven. Tak snad ti to nevadí...

Tvá sestřenice je součástí tebe a to navždycky. :) Bude tu s tebou, dokud bude ve tvých vzpomínkách, ve tvé mysli a ve tvém srdíčku, to mi věř.

9 Anette Anette | Web | 30. january 2015 at 20:42 | React

skoro jsi mě rozbrečela, jak krásně jsi to napsala :'(
tvoje sestřenice by měla jistě radost, jaký dopis jsi jí napsala, je super, kolik jste toho spolu zažily :)
ale život jde dál, a každá bolest jednou přebolí. bude tu s tebou ve vzpomínkách a ve tvém srdci :)

10 Michelle Michelle | Web | 30. january 2015 at 23:05 | React

Málem jsi mě rozbrečela. Skvěle napsaný článek.
Tvoje sestřenice byla jistě skvělý tvor a kdyby si mohla ten dopis přečíst, rozhodně by za něj byla moc ráda.
Taky píšu dopisy. A štve mě, že to těm lidem nikdy nedojde. Ale jelikož věřím na nadpřirozeno, vím, že to všechno ví i bez dopisu.
Ale život jde dál, nezbývá nám nic jiného. Musíme pokračovat bez nich a uchovávat si je ve vzpomínkách a v srdci. Věřím, že se stejně jednou někde všichni sejdeme :)

11 itskatielife itskatielife | Web | 31. january 2015 at 8:47 | React

Krásný článek :)

12 neweresth neweresth | Web | 31. january 2015 at 11:37 | React

Páni, je to opravdu nádherně napsané. Jde vidět, že to v tobě zůstalo. Určitě mohla být takovým vzorem, na který se jen tak nezapomíná. Je mi z toho smutno, že jsi přišla o někoho - tak blízkého, někdo, kdo ti rozumí. Jo, když jezdím autobusem, také mě napadá mnohé, vlastně to, co ani člověk nechce. Máš můj obdiv za nádherné psaní myšlenek.

13 Bou Bou | Web | 1. february 2015 at 13:43 | React

sakra, to je boží.

14 Katelin Katelin | Email | Web | 2. february 2015 at 21:42 | React

Moc hezky napsané! Snad to není z tvé vlastní zkušenosti :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement