girl, grunge, and blue image bw, sea, and gif image mountains, road, and travel image 2016, new year, and gif image

TT: Co bych řekla, ale nemůžu

9. december 2014 at 8:11 | Mariiis_N |  Téma týdne
Určitě každý máme hodně věcí, které bychom chtěli říci, ale nemůžeme. Ale proč nemůžeme? Co nám v tom brání? Co se stane, když to náhodou řekneme? Zboří se svět? Samé otázky, ale odpovědi žádné. Takový už je život.

A co bych chtěla říct já, ale nemůžu? Takových věcí je. Třeba bych šla za někým, kdo mo ublížil a všechno bychmu to řekla. Jak mě to tehdy bolelo a tak. A proč to říct nemůžu? Protože ho to absolutně nezajimá. Je to pro něj ztráta času.

,,Byla středa 23.12. přesně den před Štědrým dnem a já se procházala zasněženým lesem. Všechno bylo tak krásné. Stromy se ohýbaly pod tíhou sněhu. Tu a tam jsem viděla, nějaké to zvířátko, jak opatrně chodí ke krmelci a hledá potravu. Ideální čas a místo na přemýšlení. Uvědomila jsem si hodně věcí. Uvědomila jsem si, že je tolik věcí, které bych chtěla někomu říct, ale nemůžu. Bylo mi do pláče. A v tom momentu jsem se rozhodla. Všechno napravím. Rozhodla jsem se, že hned druhý den, obejdu všechny lidi, kterým bych chtěla něco říct a řeknu jim to. I když je to třeba bude bolet. Chci aby znali pravdu...
Ten den jsem usínala s neklidnou hlavou. Honily se mi v hlavě všelijaké myšlenky. Jak ti lidé budou reagovat? Nebudou mě nenávidět? Nebylo by lepší, kdybych to neřekla? Nakonec jsem usnula. Ráno, přesně v den Vánoc, jsem se už bohužel neprobudila."

Podle mě bychom jednou měli zariskovat a říct i to, co nemůžeme. Přece jenom život bez riskování by byl o ničem. Pak můžete jenom litovat toho, že jste něco neřekli.

Untitled
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Luci Luci | Email | Web | 9. december 2014 at 9:23 | React

ten příběh mě dostal...ale je pravdivý - nikdy nevíme, kdy náš život skončí a tak bychom měli žít tak, jako by každý den měl být náš poslední... mě nenapadá nic, co bych chtěla říct a nemůžu... zpravidla říkám všechno co mě napadne :D

2 Vivi Vivi | Web | 9. december 2014 at 11:36 | React

Wau ten príbeh je dobrý, máš pravdu treba povedať ludom čo si myslíme a čo chceme a nie dusiť to v sebe. Len treba aj edieť ako to povedať:)
Pekne si to napísala.

3 V V | Web | 9. december 2014 at 12:38 | React

Taky nevím co mi brání v tom, abych něco řekla. Moc o tom přemýšlím a pak stejně nic neřeknu... možná je někdy lepší vypnout mozek a prostě říct co si doopravdy myslím, než vymýšlet milion scénářů jak by to mohlo dopadnout... někdy je potřeba riskovat aby se člověk posunul dál.

4 un. un. | Web | 9. december 2014 at 17:10 | React

Ten příběh je neuvěřitelný...

5 steel32 steel32 | Web | 9. december 2014 at 17:37 | React

páni, ten konec u toho příběhu sem fakt nečekala :O
ale máš pravdu, někdy si řikám to samý..ale proč to neudělám no - toho člověka to absolutně nezajímá :D a nebo si to třeba ani nechci připomínat :/

6 flow flow | Web | 9. december 2014 at 19:15 | React

Tak konec té povídky jsem opravdu nečekala, je to dobrý, akorát mi příjde zvláštní, že mluví sama o její smti.

7 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 9. december 2014 at 20:37 | React

holka neblbni, dovedla jsi mě k slzám s tím příběhem..ten konec je ..nečekaný a smutný, ale je na tom něco pravdy, jelikož bychom neměli nechávat důležité věci na pozdější chvíle, jelikož nikdy nevíme, co se kdy stane.
Ale napsala jsi to fakt krásně... já bych chtěla říct tolik věcí, tolik...ale nemám takové odhodlání, nebo spíše nechci ublížit...já sama ani pořádně nevím..
Ale mám toho tolik na jazyku, tolik slov, bolesti i radosti, ale nedokážu to říct.
Co bych řekla, ale nemůžu? nejspíš to, když se do někoho zamiluji. To nedokážu nikdy nikomu přiznat.. :D :(
taky o tom píšu článek :33

8 Butty Butty | Web | 9. december 2014 at 20:49 | React

Taky mám kluka kterýmu bych nejradči řekla něco co by si clapeček za klobouček fakt endal, ale mlčím, a vím že časem to vše co mi duělal přebolí. :-)
Někdy je hold lepší asi mlčet protože pak by jsme se jen hadaly a nesnášely bychom se, to radci zkosnu pár minut hořkosti a jdu dál :-)

9 Ranly Ranly | Web | 9. december 2014 at 21:47 | React

Zajimavý článek, určitě na zamyšlení. Jenže proč cpát něco lidem, které to absolutně nezajímá? nebo když víš, že se ti ještě vysmějou, nebo je to bude ještě těšit.. některé věci je lepší si nechat pro sebe.. přez všechno se dá nějak dostat.

10 zvrácená. zvrácená. | Web | 9. december 2014 at 23:48 | React

Ani nevíš jak já jsem si přála po rozchodu jít za /v tu dobu už bývalým/ přítelem a vpálit mu do očí, jakej je to kretén, hajzl, jak mi zníčil život, že jsem bez něj jak hadrová panenka, že bez něj nedokážu být.. vždycky když jsem projížděla okolo něj tak jsem o tom vážně silně přemýšlela ale nikdy jsem to neudělala, protože on by o to nestál, poslal by mě do prdele a pak by se mi vysmál. Radši budu mít svojí soudnost a člověk, kterej chce vidět moje slzy, mě nikdy neuvidí brečet :) Tím se řídím..

11 Nessi Nessi | Email | Web | 10. december 2014 at 10:30 | React

Tak ten článek je fakt boží :O KRÁSNĚ SEPSANÝ moc ! Nejradši bych řekla několika lidem co mi udělali atd...,ale stejně je nechci ztratit.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement